Aura - svit ve tmě

Aura – studentský film Izolace

Při domlouvání spolupráce na filmu Izolace, o kterém jsem psal v předchozím příspěvku, také padl dotaz, zda bych uměl vyrobit něco, co by reprezentovalo umělou inteligenci v únikovém modulu. Konkrétně se mělo jednat o světelnou rekvizitu, která by blikala podle hlasového projevu umělé inteligence, jejíž text byl předem nadabovaný. Pochopitelně jsem na to kývl.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Patrik byl opět připraven a věděl, jak má rekvizita vypadat. Tentokrát měla být inspirací trojúhelníková světla Nanoleaf. Kreativní část tedy nebyla až tak náročná.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Vzhledem k jasné předloze nebylo těžké vymyslet design rekvizity. Hned při zadání a prohlédnutí předlohy mě napadlo pro světelnou plochu použít pryskyřici. Bylo tedy vcelku jasné, že hlavní konstrukce bude vytištěna na 3D tiskárně a světelná plocha potom pryskyřicí vylita. Jediné úskalí bylo vymyslet usazení LED, které budou hlavní plochu nasvěcovat. Zespodu jsem pak udělal malé kanálky pro vedení kabeláže.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Nakonec jsem se rozhodl světlo vytisknout v jednom kuse, přičemž otvory pro LED jsem před odléváním pryskyřice přepažil kousky plexiskla, za které jsem následně LED umístil. Celý výtisk jsem měl v plánu obrousit, aby byl povrch hladký a přestříkat bílou akrylovou barvou ve spreji. Jako vhodnější řešení se později ukázalo povrch nabarvit bílou malířskou akrylovou barvou. Aby pryskyřice nebyla čirá a světlo se rozptýlilo, použil jsem pro její "zmléčnění" bílou barvu na alkoholové bázi.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Výšku vrstvy tisku jsem nastavil na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm. Použit byl bílý PET-G.

Aura - tisk
Aura - vylití pryskyřicí

Elektronika

Světelný zdroj

Na rozdíl od tabletu nebylo nutné veškerou elektroniku schovat do těla rekvizity, protože bylo možné vyvést kabely mimo únikový modul a tam blikání světla řídit. Stejně jako u tabletu jsem se rozhodl LED umístit na kousek mosazného plíšku. Jako zdroj světla jsem použil červené SMD LED o velikosti 2835 s napájecím napětím 1,8-2,5 V a proudem 60 mA. Na půlku mosazného plíšku, jsem nalepil dvě vrstvy kaptonové folie, na které je nalepena měděná páska. Mosazný plíšek tak tvoří jeden napájecí pól, měděná folie druhý. Všechny LED jsou tedy zapojeny paralelně.

Testovací zapojení řídicí elektroniky

Teď přišla na řadu ta zábavnější část. Ne že by ta první nebyla zábavná, ale u ní jsem tak nějak věděl co dělám. Při vymýšlení řídicí elektroniky jsme musel zalovit v paměti až do dob střední školy a pro jistotu také trochu googlit... Samozřejmě než jsem došel k finálnímu zapojení, funkci jsem si ověřil na nepájivém kontaktním poli.

Aura - testovací zapojení

Řídicí elektronika

Z pokusného zapojení po několika úpravách nakonec vzniklo následující schéma a DPS:

Celá řídicí elektronika je napájená 5 V přes micro USB konektor. Vstupní zvukový signál je oddělen klasickým invertujícím zapojením operačního zesilovače s velkým zesílením. Následně je přiveden přes napěťový dělič, který určuje míru odezvy na zvukový signál, na tranzistor T2. Na jeho bázi je opět napěťový dělič, který tentokrát určuje jeho předpětí, aby bylo možné nastavit i bez přivedeného zvukového signálu slabý svit LED. Z T2 je signál přiveden na výkonový tranzistor T1, která se stará o blikání LED. Na výstupu je do série k LED zapojen ochranný rezistor a paralelně k LED ještě elektrolytický kondenzátor, který zajišťuje pozvolné rozsvěcení a zhasínání LED v rytmu zvukové stopy.

Pouzdro elektroniky

Jelikož jsem rekvizitu nedělal pro sebe a nebylo v plánu, že bych byl při natáčení "na place", chtěl jsem vše udělat jednoduché na zapojení ke zvukové aparatuře. Pro DPS jsem navrhl pouzdro s konektorem pro napájení, výstup na LED, zvukový vstup a výstup.

Aura - model pouzdra elektroniky
Aura - pouzdro elektroniky
Tablet detail CASIS

Sci-fi tablet – studentský film Izolace

Při natáčení The Blaster II z produkce Founder movies jsme měli ve štábu mimo jiné mladé filmaře a studenty tohoto řemesla, kteří nám s natáčením pomáhali. Když se na mě pak Patrik Polák, který při natáčení kameru nepustil z ruky, obrátil s dotazem, zda bych dokázal vyrobit "vesmírný tablet" pro jeho film Izolace, nebylo nad čím přemýšlet.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Patrik měl docela jasnou představu, co potřebuje. Poslal mi několik obrázků jako inspiraci a na mě pak bylo vytvořit vlastní originální návrh. Hned z kraje jsme vzhledem k rozpočtu a času na výrobu zamítli, aby tablet zobrazoval požadovanou grafiku. Ne že by to nebylo možné, ale bylo by to časově i finančně náročnější. Nakonec jsme se domluvili na tom, že tablet bude svítit a grafický obsah bude doplněn v postprodukci.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Rozměry tabletu

Prvně bylo třeba určit si rozměr tabletu. Chtěl jsem, aby byl rám tisknutelný v jednom kuse na mojí tiskárně LUFREE 3D printer, tedy maximální rozměr byl cca 300 mm, což je pro tablet ideální. Konečný rozměr je 280*186 mm. Umístění elektroniky jsem vyřešil pomocí rozšíření pravé strany rámu a zkosení rámu, což koresponduje se "sci-fi vizuálem" celého filmu.

Mechanické uspořádání

Uprostřed rámu je plexisklo o tloušťce 4 mm, které je z boků nasvíceno. "Zobrazovací plocha" tabletu je doplněna o prvky v jiném odstínu, součástí jednoho z nich je také název projektu "CASIS". Tento nápis a mřížku jsem se rozhodl vyplnit modrou pryskyřicí. Rám je složen ze dvou částí spojených šroubky, mezi nimi se nachází veškerá elektronika a LED podsvícení.

Vzhledem k napájení z baterie a snaze o co nejmenší tloušťku tabletu bylo jasné, že pro podsvícení nebude možné použít standardní LED pásky. Proto jsem se rozhodl vyrobit vlastní, o kterých napíšu později. Díky tomu ale bylo možné prostor pro elektroniku a podsvícení udělat opravdu nízký. Tablet má výšku pouze 18 mm.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Tělo tabletu

Rám tabletu a doplňkové prvky displeje jsou vyrobeny pomocí 3D tisku. Díky PEI tiskové podložce s texturou nebyly nutné výrazné povrchové úpravy, pouze strany jsem zabrousil brusným papírem, aby nebyly patrné jednotlivé vrstvy tisku. Celý povrch jsem pak sjednotil nástřikem černé akrylové barvy. Otvory v rámu a text "CASIS" jsem vyplnil dvousložkovou pryskyřicí obarvenou modrou barvou na alkoholové bázi. Displej je tvořen plexisklem.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Výšku vrstvy tisku jsem nastavil na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm. Použit byl černý a šedý PET-G.

Elektronika

Jak jsem výše napsal, vzhledem k napájení z baterie a požadavku na co možná nejtenčí tělo tabletu jsem nemohl použít standardní LED pásky. Napájení je realizované Li-ion baterií, kterou je možné dobíjet pomocí nabíjecího modulu přes micro USB konektor. Pro výrobu LED pásku jsem použil bíle SMD LED o velikosti 0805 s napájecím napětím 2,6-3,4 V a proudem 5 mA. Pásek tvoří proužek mosazného plíšku, přes jehož polovinu jsou nalepeny dvě vrstvy kaptonové folie, na které je nalepena měděná páska. Mosazný plíšek tak tvoří jeden napájecí pól, měděná folie druhý. Všechny LED jsou tedy zapojeny paralelně. Pro ošetření vybíjení baterie a větší efektivitu jsem nepoužil předřadné rezistory, ale step-down modul, kterým jsem pro LED pásek nastavil požadovaný proud. Díky tomu nedochází při postupném vybíjení baterie k pohasínání LED a také při plně nabité baterii nehrozí jejich poškození. Spínání podsvícení zajišťuje tlačítkový spínač s aretací.

Zážeh

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Kostým bez nutnosti výroby by pro „zážehové techniky“, na jejichž kostýmu byl jediný prvek z naší produkce a to placka s logem NASA.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Kitty

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Jako v každém správném sci-fi, ani v Blasterovi II nesmí chybět android. Delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou vytvořit kostým, který by měl zakomponované flexibilní neony a postava androidky Kitty je pro to ideální. Původní představa byla, že by se jednalo o kompletní kostým šitý na míru herečky, ovšem při podrobnějším zvážení technických možností jsem přistoupil k univerzálnějšímu řešení. Namísto integrace neonů do kostýmu byla navrhnuta soustava návleků, které jsou navlečeny na černém přiléhavém oblečení. Byly použity obyčejné leginy a top, u kterého byl pouze zvětšen výstřih, aby lépe korespondoval s charakterem postavy.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Pro napájení a elektroniku bylo navrhnuto „jádro“, které obsahuje také baterie pro napájení. Stejně jako elektronická náhrada oka Elexie, i oblek androidky Kitty je možné kompletně ovládat dálkově pomocí Bluetooth. Obsahuje také modul pro nabíjení baterií, díky kterému je provoz velice pohodlný.

Jako materiál pro výrobu návleků byl zvolen neopren. Jedná se o materiál relativně pružný a přizpůsobivý, přesto pevný, držící tvar. Kostým byl navržen pro použití 3×5 m neonů. Jednotlivé 5m úseky byly rozděleny do návleků pro nohy, ruce a trup. Každá tato sekce se dá ovládat samostatně. Díky rozdělení je také snažší navlékání do kostýmu, protože je možné oblékat sekce postupně a nakonec jednoduše připojit pomocí konektorů do „jádra“, které je umístěno na zádech.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Díky použití neonů, které samy o sobě obsahují lem vhodný k zašití do švů látky, bylo šití kostýmu relativně snadné. V případě tohoto kostýmu ale došlo ke změně designu a následně i nutnosti přepisu scénáře, protože původní plán zašití dvou různých barev neonů (červená a modrá) se ukázal jako nevhodný. V původním scénáři mělo být možné přepnout barvu Kitty podle toho, v jakém módu se nachází, ovšem samotné zhasnuté neony mají značně výraznou barvu, takže nebylo možné svítit modrou tak, aby nebyla vidět červená a naopak.

Díky změně konceptu se zjednodušila i samotná realizace, kdy při šití jedné části kostýmu nebylo nutné manipulovat s 10 m neonů, ale pouze s polovičním množstvím. Také výsledek působí „čistším“ nepřeplácaným dojmem, perfektně korespondující s celým kostýmem.

Pro výrobu „jádra“ byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Stejně jako elektronická náhrada oka Elexie, byl i ze použit čirý PET-G pro tisk horního krytu barevných LED, které zde svým nastavením simulují jednotlivé módy andriodky.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Jak již bylo uvedeno, „jádro“ bylo vyrobeno pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé barvy. Upevnění na oblek bylo řešeno už při designu celého kostýmu a využívá plastový plát pod neoprenem uchycený skrz neopren pomocí šroubků.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Solaria

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Solaria patří k personálu vesmírné stanice Augusta Vernera. Na rozdíl od Elexie nebo Space soldier se ale jedná o vědkyni, tudíž je její kostým odlišný. Neobsahuje již zlaté hroty a stejně jako kostým Augusta Vernera má jinou barvu. Pro vědeckého pracovníka byla zvolena barva červená. Stejně jako všechny ženské postavy byl i zde dán požadavek na zvýraznění ženských předností, proto pod vědecký plášť byl vybrán latexový overal. Jako doplněk byl zvolen červený fonendoskop, aby ladil k plášti vědkyně.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Díky zvolenému stylu postavy nebylo třeba vyrábět mnoho kostýmů. Již hotový overal stačilo velikostně přizpůsobit herečce, která postavu ztvárnila. Plášť byl stejně jako uniformy ostatního personálu vesmírné stanice doplněn koženkovým lemem a zlatou broží.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Jako zbraň pro postavu Solarie byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech modré.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej, který překrývá i části zbraně s nežádoucí barvou. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech modré.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Seiline

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Postava Seiline je holka Johnnyho Blastera, kterou, jako vždy, unese jeho úhlavní nepřítel August Verner. Jako oblečení v pozemských scénách byly zvoleny jednoduché, ale stylové šaty, které jsou produktem třetí strany. Stejně tak po únosu je ve vesmíru donucena obléknout si kostým z oblíbeného filmu Augusta Vernera. Opět tedy nebylo nutné šaty vytvářet, ale byly pořízeny jako hotový produkt.

Po únosu, který má jasný cíl, je ale kostým doplněn zařízením umístěným na těle herečky, které je kompletně z dílny LUFREE.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Spodní část vesmírného kostýmu si vyžádal pouze menší úpravu velikosti tak, aby na herečce seděl, aniž by jí spadl. Naopak horní část kostýmu si vyžádala implementaci podpory… Tentokrát proto, aby „části herečky“ z kostýmu nevypadly. Stejně jako u ostatních ženských postav ve filmu byl kladen důraz na zvýraznění ženských předností.

Jak již bylo uvedeno, ve scénách v kosmické základně je kostým postavy doplněn o zařízení, které bylo interně pojmenováno jako „baby machine“. Rekvizita kombinuje plastové prvky vyrobené pomocí 3D tisku a kožený opasek s popruhy na ruce. V zařízení se také nachází několik prvků z čirého plastu, které jsou podsvícené pomocí LED.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

„Baby machine“ je kompletně produktem LUFREE. Jako technologie výroby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik žlutou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Od začátku jsem plánoval, že „baby machine“ bude připojena hadičkami a dráty „mimo záběr“, proto nebylo třeba implementovat elektroniku přímo do zařízení. Ovládání zajišťuje univerzální driver, který je použit také pro řízení kyslíkové masky. Jádrem je Arduino napájené přes mikro USB pomocí nabíječky nebo power banky. Na zařízení pulzuje střídavě bílý panel a červené šipky.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Space soldier

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Space soldiers tvoří armádu klonů, operujících pod velením Elexie na vesmírné základně Augusta Vernera. Oproti Elexii, ale měly být postavy spíše jednoduché, nevynikající žádnými extrémními prvky. Jediným význačným prvkem je přilba, která má zakrytím obličeje posílit odosobnění od řadových klonových vojáků.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Uniforma, stejně jako u Augusta Vernera a Elexie, vychází z klasického saka upraveného pro potřeby filmu. Límeček byl nahrazen černou koženkou a doplněn decentními brožemi. Ramena byla opatřena nárameníky se zlatými ostny, které vychází z kostýmu kapitánky Elexie. Nesmí chybět hodnost udávající nášivka na hrudi postavy (pochopitelně nejnižší hodnost, tedy se 2 řádky). Spodní část saka byla opatřena prošívaným koženkovým lemem.

Jak již bylo uvedeno, výraznějším prvkem postavy je přilba. Při designu přilby byl požadavek na neobvyklý vzhled a sci-fi prvky. Proto návrh vycházel z předpokladu, že bude kompletně vyrobena LUFREE pomocí 3D tisku. Díky vlastní výrobě bylo možné počítat i se světelnými prvky. Zároveň bylo nutné tyto prvky napájet přímo z přilby bez externí elektroniky. Veškerá elektronika včetně baterie je umístěna přímo v přilbě. Díky tomu je zajištěná maximální pohyblivost herce. Rekvizita také obsahuje modul pro nabíjení integrované baterie, není tedy nutná složitá výměna baterií.

Vzhledem k velikosti přilby bylo při návrhu nutné rozdělit ji na 3 díly, aby je bylo možné tisknout metodou FDM na tiskárně s omezenými tiskovými rozměry na 20x20x20 cm. Zadní část přilby bylo nutné vytisknout s podporami.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Zbraň

Jako zbraň pro postavy Space soldiers byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech červené.

Přilba

Pro výrobu přilby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu a rychlosti tisku byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Přilba je také vybavena štítem z plexiskla.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech červené. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny.

Kompletace přilby

Jak již bylo uvedeno, přilba byla z technických důvodu vytištěna ve 3 dílech, bylo nutné ji slepit pomocí dvousložkového lepidla a lepidlo následně zabroušeno. Následovala povrchová úprava pomocí tmelu a černé bary. Pro maximální komfort nositele byla vybavena molitanovým polstrováním. Plexisklo bylo po nahřátí vytvarováno do požadovaného tvaru a opatřeno červenou průhlednou folií pro ještě větší odosobnění od postavy a korespondenci s celkovým stylem vybavení vesmírné stanice.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Elexia

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Záporáků bývá vždycky více (aby to měl kdo schytat) a každá taková armáda potřebuje svého velitele. Elexia je velitelka armády Space soldiers operující na vesmírné základně Augusta Vernera. Při návrhu kostýmu byl kladen důraz na kontrast mezi ženskostí a drsným „vojenským“ prostředím. Bylo tedy nutné zvýraznění ženských předností, ale zároveň doplnění o drsňácké prvky. Přesně tyto požadavky splňuje zvolená podprsenka, která se tak díky tomu stala motivací pro prakticky všechny kostýmy vojenského personálu vesmírné základny.

Dalším prvkem zvýrazňující charakter postavy je elektronická náhrada oka.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Uniforma, stejně jako u Augusta Vernera a Space soldiers, vychází z klasického saka upraveného pro potřeby filmu. Límeček byl nahrazen hlubokým výstřihem olemovaným černou koženkou. Ramena byla opatřena nárameníky se zlatými ostny, které korespondují s podprsenkou. Nesmí chybět hodnost udávající nášivka na hrudi postavy (o řád nižší hodnost než má August Verner, tedy se 3 řádky). Spodní část saka byla opatřena prošívaným koženkovým lemem.

Jak již bylo uvedeno, postavu zvýrazňuje také elektronická náhrada oka. Při designu náhrady bylo třeba brát v potaz dvou aspektů – náhrada musí být nositelná i při akčních scénách, náhrada musí být funkční, tedy svítit. Z těchto dvou podmínek vznikl návrh, kdy je elektronika oka napájena bateriově a ovládána dálkově pomocí Bluetooth. Veškerá elektronika včetně baterie je umístěna přímo v těle náhrady, nejsou tedy nutné žádné další kabely například do kapsy, kde by se elektronika nacházela. Díky tomu je zajištěná maximální pohyblivost herečky. Rekvizita také obsahuje modul pro nabíjení integrované baterie, není tedy nutná složitá výměna baterií.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Zbraň

Jako zbraň pro postavu Elexie byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech červené.

Elektronická náhrada oka

Pro výrobu náhrady oka byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Stejně jako „jádro“ androidky Kitty, byl i ze použit čirý PET-G pro tisk horního krytu barevných LED, které v tomto případě pouze svítí červenou barvou.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech červené. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny.

Finální sestava náhrady oka

Jak již bylo uvedeno, náhrada oka byla vyrobena pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé bary. Pro maximální komfort nositele bylo nutné jednak už při návrhu zaoblit všechny hrany, které se dotýkají obličeje, po vytištění bylo nutné také odstranit případné otřepy nebo ostré hrany. Umístění na hlavu zajišťují popruhy z textilní gumy.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

August Verner

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Záporné postavy musí být výrazné, často výraznější, než ty hlavní. August Verner je záporák toužící po pomstě. Tentokrát si vybral jako prostředí pro „souboj“ vesmírnou stanici. Je tedy jisté, že vše kolem něj musí být „sci-fi“.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Ve vesmírné stanici jsou všechny postavy sladěny do stejného stylu. August Verner, jako velitel celého projektu má sice uniformu, jako všichni ostatní, ale v odlišné barvě. Prvky na uniformě jsou pro něj společné s kapitánkou Elexií a vojáky Space soldiers, kterým velí. Kostým kapitánky Elexie byl navrhován jako první, a proto se stal výchozím bodem pro návrh všech ostatních uniforem.

Vzhledem k osudu, který Vernera stihl v prvním filmu, je jeho kostým doplněn o masku, která ho drží při životě. Tuto masku kompletně navrhl a vytvořil sám režisér filmu Robert Vrba. V režii LUFREE byla pouze jeho uniforma a ovladač na zápěstí, kterým může ovládat veškeré vybavení lodi včetně androidky Kitty.

Pro finální natáčení byla maska i kostým upraveny. Podrobnosti kostýmu budou zveřejněny po uvedení filmu.

Uniforma, stejně jako u Elexie a Space soldiers, vychází z klasického saka upraveného pro potřeby filmu. Límeček byl nahrazen koženkou v odpovídající barvě a doplněn zlatými brožemi. Ramena byla opatřena nárameníky se zlatými ostny, které vychází z kostýmu kapitánky Elexie. Nesmí chybět hodnost udávající nášivka na hrudi postavy (pochopitelně nejvyšší hodnost, tedy se 4 řádky).

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Pro výrobu ovladače na ruku byla zvolena výroba pomocí 3D tisk čirého PET-G bez povrchové úpravy. Uchycení na ruku zajišťují popruhy se suchým zipem.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Čirý PET-G nebyl žádným způsobem povrchově upravován – prosvítání elektroniky skrz pouzdro bylo plánováno záměrně při designu ovladače s uniformou. Ovladač obsahuje inteligentní displej, který lze lehce naprogramovat na téměř libovolnou grafiku a funkci. Je napájen bateriově a obsahuje také modul pro nabíjení interní Li-ion baterie přes mikro USB, není tedy nutná výměna baterií. Elektronika je připravena na upgrade o radiový modul, takže v případě potřeby je možné v budoucnu ovladač použít i pro přímé ovládání dalších zařízení s radiovými moduly.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Ralph

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Hlavní hrdina je na všechno buď sám a nebo má pár dobrých přátel, kteří mu pomáhají. Johnny Blaster je tím druhým případem. V dnešní době bychom řekli, že jeho přítel Ralph je nerd, který si ví rady s jakoukoliv technikou – i faxem. V pokračování filmu se ale Ralph dostává do popředí a proto má výraznější kostým a dostane také svou zbraň. Ta musí být pochopitelně trochu menší, než jakou má Johnny Blaster, ale i tak je ve filmu unikátní. Zachovány byly z původního filmu také pro Ralpha typické dioptrické brýle.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

K charakteru postavy byly zvoleny extrémně krátké jeansové kraťasy, nátělník a šusťáková bunda doplněná nášivkou s logem NASA.

Pro scény v kosmické lodi byla přidána kyslíková maska, která byla kompletně vyrobena LUFREE.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Nášivka

Již hotová bunda byla doplněna pouze nášivkou NASA. Původně byla v plánu výroba nášivky vyšívané, nakonec vzhledem k jednoduchosti a vizuální jednotě byla zvolena technologie vypálení laserem do kůže. Nášivka je připevněna pomocí suchého zipu, takže v případě potřeby je velice snadné nahradit ji jiným motivem.

Zbraň

Jako zbraň pro postavu Ralpha byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech.

Kyslíková maska

Jak již bylo uvedeno, kyslíková maska je kompletně produktem LUFREE. Jako technologie výroby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny (původní fosforově oranžová nahrazena hnědou).

Finální sestava kyslíkové masky

Jak již bylo uvedeno, kyslíkové masky byly vyrobeny pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé bary. Pro větší komfort nositele byla hrana masky opatřena gumovou hranou. Umístění na hlavu zajišťují popruhy z textilní gumy. Pochopitelně pro kyslíkové masky je nutný přívod kyslíku, který byl realizován pomocí třech hadiček. Další detail na kyslíkové masce tvoří dvoubarevná LED, která náhodně bliká.

Elektronika kyslíkové masky

Dvoubarevná LED umístěná na kyslíkových maskách je řízena univerzálním driverem, který je použit také pro řízení „baby machine“. Jádrem je Arduino napájené přes mikro USB pomocí nabíječky nebo power banky. Blikání je náhodné.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II