Pouzdro pro Trezor One

Pravděpodobně málokdo se v posledních měsících úplně vyhnul "kryptohorečce". Minimálně nějaký ten článek o kryptoměnách na vás musel někde vyskočit. V úvodu musím uvést disclaimer, že rozhodně nejsem expert na finance a není mým záměrem zde rozdávat jakékoliv investiční rady.

Začátek s kryptoměnami

Jakožto dlouholetý uživatel Revolutu, který využívám především pro výhodnější kurz pro směnu do EUR a USD, jsem na trend kryptoměn naskočil, když i Revolut začal umožňovat jejich nákup a prodej. Začalo to jednoduchým experimentem "koupím nějaké ty bit- a jiné -coiny a uvidím, co se stane". K velké radosti jsem tu vlnu zachytil na jejím začátku, kdy šlo všechno hezky nahoru. Začal jsem se o kryptoměny zajímat více, zjišťovat jak vlastně fungují, kde všude se dají nakoupit, jak s nimi obchodovat a především jak je bezpečně uchovávat. Samozřejmě nesmíme zapomínat i na to, že zisk z kryptoměn je třeba danit. O tom si ale můžete najít spoustu článků jinde.

Bezpečné uchovávání kryptoměn

Pokud máte kryptoměny v hodnotě jednotek, maximálně pár desítek tisíc korun, používáte je především ke spekulacím na burze a nepovažujete je za dlouhodobou investici, můžete je klidně nechat ležet na účtu třeba toho Revolutu nebo nějaké burzy. Pokud ovšem berete kryptoměny jako dlouhodobou investici, je z mého pohledu lepší pořídit si nějakou hardwarovou peněženku. Pravidlo, které se dozvíte od každého zkušenějšího kryptonadšence, zní: Not Your Keys, Not Your Coins. A přesně tak to je při uchovávání kryptoměn na burzách a v různých aplikacích.

Trezor One

Výběr hardwarové peněženky pro mě nebyl nijak složitý. Nejen díky snadné dostupnosti, nízké ceně a vynikajícím recenzím jsem sáhl po Trezoru One. Velkým pozitivem pro mě byl fakt, že Trezor je výrobek české firmy. Jedná se o na pohled jednoduché zařízení, které se připojuje k PC nebo telefonu USB kabelem, má na sobě OLED displej a dvě tlačítka. Jelikož tento článek není jeho recenzí, další popis vlastností není třeba. Co je důležité je, že jsem se rozhodl nejen chránit své kryptoměny pomocí Trezoru One, ale také jsem chtěl Trezor One a jeho displej ochránit například před klíči v tašce.

Kožené pouzdro

Delší dobu jsem chtěl začít tvořit výrobky a doplňky z pravé kůže. Nejprve jsem projel internet, abych zjistil, jaké nástroje je vhodné pro tuto práci mít. Když jsem si je objednal, bylo třeba vymyslet, co jako první zkusím vyrobit. Pouzdro na Trezor One je pro odzkoušení několika technik ideální.

Kopyto

Prvně bylo třeba vymyslet, jak bude celé pouzdro vypadat. Z různých návodů na internetu se mi líbila technika tvarování kůže pomocí "kopyta". Nevím, zda je to správný výraz, ale mně tak připadá, a proto ho budu používat. Ve stručnosti se jedná o pozitiv předmětu, na který vyrábíme pouzdro. V některých případech je možné použít předmět samotný, například zabalený do potravinové folie.

3D model kopyta

Přes toto kopyto pak napneme kůži nasáklou vodou, vytvarujeme a necháme uschnout. Kůže po vyschnutí drží požadovaný tvar předmětu. Nejjednodušší bude ukázat si to na fotografiích. V některých návodech se uvádí, že kůži stačí namočit na 5 minut, jinde zase alespoň 30 minut, jindy dokonce přes noc. Rozhodl jsem se využít vakuovou vývěvu, přičemž jsem kůži namočil, umístil do vývěvy a vyvakuoval na cca 5 minut. Díky vakuové vývěvě dojde k odsátí vzduchu z kůže a místo něj do ní dokonale pronikne voda. Kůži jsem poté vytvaroval na kopyto, zajistil na svém místě pomocí rámu a zafixoval svorkami. Na vyschnutí stačil jeden den, ale je možné to takto nechat i déle.

Šití pouzdra

Kůži jsem po vyjmutí z kopyta ořízl tak, aby bylo možné ji proděrovat a následně dva kusy sešít k sobě. Pro ražení děr jsem si vymodeloval a vytiskl šablonu, která zajistí, že díry na prošití budou na správném místě.

3D model sablona

Finální úprava

Po sešití jsem konce nití zatavil pomocí zapalovače. Nyní bylo možné oříznout pouzdro na požadovanou velikost a na hrany nanést vrstvu barvy na to určené. Pro zelenou kůži jsem použil bezbarvý nátěr.

Závěr

Trezor One, ani kožené pouzdro vás neochrání před volatilitou kryptoměn. První ovšem zvyšuje bezpečnost jejich uchování a druhé zase chrání to první před mechanickým poškozením.

A nezapomeňte, jak jsem napsal na začátku, rozhodně nejsem expert na finance a není mým záměrem zde rozdávat jakékoliv investiční rady.

Aura - svit ve tmě

Aura – studentský film Izolace

Při domlouvání spolupráce na filmu Izolace, o kterém jsem psal v předchozím příspěvku, také padl dotaz, zda bych uměl vyrobit něco, co by reprezentovalo umělou inteligenci v únikovém modulu. Konkrétně se mělo jednat o světelnou rekvizitu, která by blikala podle hlasového projevu umělé inteligence, jejíž text byl předem nadabovaný. Pochopitelně jsem na to kývl.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Patrik byl opět připraven a věděl, jak má rekvizita vypadat. Tentokrát měla být inspirací trojúhelníková světla Nanoleaf. Kreativní část tedy nebyla až tak náročná.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Vzhledem k jasné předloze nebylo těžké vymyslet design rekvizity. Hned při zadání a prohlédnutí předlohy mě napadlo pro světelnou plochu použít pryskyřici. Bylo tedy vcelku jasné, že hlavní konstrukce bude vytištěna na 3D tiskárně a světelná plocha potom pryskyřicí vylita. Jediné úskalí bylo vymyslet usazení LED, které budou hlavní plochu nasvěcovat. Zespodu jsem pak udělal malé kanálky pro vedení kabeláže.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Nakonec jsem se rozhodl světlo vytisknout v jednom kuse, přičemž otvory pro LED jsem před odléváním pryskyřice přepažil kousky plexiskla, za které jsem následně LED umístil. Celý výtisk jsem měl v plánu obrousit, aby byl povrch hladký a přestříkat bílou akrylovou barvou ve spreji. Jako vhodnější řešení se později ukázalo povrch nabarvit bílou malířskou akrylovou barvou. Aby pryskyřice nebyla čirá a světlo se rozptýlilo, použil jsem pro její "zmléčnění" bílou barvu na alkoholové bázi.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Výšku vrstvy tisku jsem nastavil na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm. Použit byl bílý PET-G.

Aura - tisk
Aura - vylití pryskyřicí

Elektronika

Světelný zdroj

Na rozdíl od tabletu nebylo nutné veškerou elektroniku schovat do těla rekvizity, protože bylo možné vyvést kabely mimo únikový modul a tam blikání světla řídit. Stejně jako u tabletu jsem se rozhodl LED umístit na kousek mosazného plíšku. Jako zdroj světla jsem použil červené SMD LED o velikosti 2835 s napájecím napětím 1,8-2,5 V a proudem 60 mA. Na půlku mosazného plíšku, jsem nalepil dvě vrstvy kaptonové folie, na které je nalepena měděná páska. Mosazný plíšek tak tvoří jeden napájecí pól, měděná folie druhý. Všechny LED jsou tedy zapojeny paralelně.

Testovací zapojení řídicí elektroniky

Teď přišla na řadu ta zábavnější část. Ne že by ta první nebyla zábavná, ale u ní jsem tak nějak věděl co dělám. Při vymýšlení řídicí elektroniky jsme musel zalovit v paměti až do dob střední školy a pro jistotu také trochu googlit... Samozřejmě než jsem došel k finálnímu zapojení, funkci jsem si ověřil na nepájivém kontaktním poli.

Aura - testovací zapojení

Řídicí elektronika

Z pokusného zapojení po několika úpravách nakonec vzniklo následující schéma a DPS:

Celá řídicí elektronika je napájená 5 V přes micro USB konektor. Vstupní zvukový signál je oddělen klasickým invertujícím zapojením operačního zesilovače s velkým zesílením. Následně je přiveden přes napěťový dělič, který určuje míru odezvy na zvukový signál, na tranzistor T2. Na jeho bázi je opět napěťový dělič, který tentokrát určuje jeho předpětí, aby bylo možné nastavit i bez přivedeného zvukového signálu slabý svit LED. Z T2 je signál přiveden na výkonový tranzistor T1, která se stará o blikání LED. Na výstupu je do série k LED zapojen ochranný rezistor a paralelně k LED ještě elektrolytický kondenzátor, který zajišťuje pozvolné rozsvěcení a zhasínání LED v rytmu zvukové stopy.

Pouzdro elektroniky

Jelikož jsem rekvizitu nedělal pro sebe a nebylo v plánu, že bych byl při natáčení "na place", chtěl jsem vše udělat jednoduché na zapojení ke zvukové aparatuře. Pro DPS jsem navrhl pouzdro s konektorem pro napájení, výstup na LED, zvukový vstup a výstup.

Aura - model pouzdra elektroniky
Aura - pouzdro elektroniky
Tablet detail CASIS

Sci-fi tablet – studentský film Izolace

Při natáčení The Blaster II z produkce Founder movies jsme měli ve štábu mimo jiné mladé filmaře a studenty tohoto řemesla, kteří nám s natáčením pomáhali. Když se na mě pak Patrik Polák, který při natáčení kameru nepustil z ruky, obrátil s dotazem, zda bych dokázal vyrobit "vesmírný tablet" pro jeho film Izolace, nebylo nad čím přemýšlet.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Patrik měl docela jasnou představu, co potřebuje. Poslal mi několik obrázků jako inspiraci a na mě pak bylo vytvořit vlastní originální návrh. Hned z kraje jsme vzhledem k rozpočtu a času na výrobu zamítli, aby tablet zobrazoval požadovanou grafiku. Ne že by to nebylo možné, ale bylo by to časově i finančně náročnější. Nakonec jsme se domluvili na tom, že tablet bude svítit a grafický obsah bude doplněn v postprodukci.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Rozměry tabletu

Prvně bylo třeba určit si rozměr tabletu. Chtěl jsem, aby byl rám tisknutelný v jednom kuse na mojí tiskárně LUFREE 3D printer, tedy maximální rozměr byl cca 300 mm, což je pro tablet ideální. Konečný rozměr je 280*186 mm. Umístění elektroniky jsem vyřešil pomocí rozšíření pravé strany rámu a zkosení rámu, což koresponduje se "sci-fi vizuálem" celého filmu.

Mechanické uspořádání

Uprostřed rámu je plexisklo o tloušťce 4 mm, které je z boků nasvíceno. "Zobrazovací plocha" tabletu je doplněna o prvky v jiném odstínu, součástí jednoho z nich je také název projektu "CASIS". Tento nápis a mřížku jsem se rozhodl vyplnit modrou pryskyřicí. Rám je složen ze dvou částí spojených šroubky, mezi nimi se nachází veškerá elektronika a LED podsvícení.

Vzhledem k napájení z baterie a snaze o co nejmenší tloušťku tabletu bylo jasné, že pro podsvícení nebude možné použít standardní LED pásky. Proto jsem se rozhodl vyrobit vlastní, o kterých napíšu později. Díky tomu ale bylo možné prostor pro elektroniku a podsvícení udělat opravdu nízký. Tablet má výšku pouze 18 mm.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Tělo tabletu

Rám tabletu a doplňkové prvky displeje jsou vyrobeny pomocí 3D tisku. Díky PEI tiskové podložce s texturou nebyly nutné výrazné povrchové úpravy, pouze strany jsem zabrousil brusným papírem, aby nebyly patrné jednotlivé vrstvy tisku. Celý povrch jsem pak sjednotil nástřikem černé akrylové barvy. Otvory v rámu a text "CASIS" jsem vyplnil dvousložkovou pryskyřicí obarvenou modrou barvou na alkoholové bázi. Displej je tvořen plexisklem.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Výšku vrstvy tisku jsem nastavil na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm. Použit byl černý a šedý PET-G.

Elektronika

Jak jsem výše napsal, vzhledem k napájení z baterie a požadavku na co možná nejtenčí tělo tabletu jsem nemohl použít standardní LED pásky. Napájení je realizované Li-ion baterií, kterou je možné dobíjet pomocí nabíjecího modulu přes micro USB konektor. Pro výrobu LED pásku jsem použil bíle SMD LED o velikosti 0805 s napájecím napětím 2,6-3,4 V a proudem 5 mA. Pásek tvoří proužek mosazného plíšku, přes jehož polovinu jsou nalepeny dvě vrstvy kaptonové folie, na které je nalepena měděná páska. Mosazný plíšek tak tvoří jeden napájecí pól, měděná folie druhý. Všechny LED jsou tedy zapojeny paralelně. Pro ošetření vybíjení baterie a větší efektivitu jsem nepoužil předřadné rezistory, ale step-down modul, kterým jsem pro LED pásek nastavil požadovaný proud. Díky tomu nedochází při postupném vybíjení baterie k pohasínání LED a také při plně nabité baterii nehrozí jejich poškození. Spínání podsvícení zajišťuje tlačítkový spínač s aretací.

Popelník na nahřívaný tabák

Popelník na nahřívaný tabák

Myslím, že většina lidí, která chodila na keramiku, kromě svícnu také jako jeden z prvních z výtvorů vyrobila nějaký ten popelník. S betonem je to docela podobné. Po úspěšném návrhu a realizaci svícnu pro Včelaříme! jsem začal přemýšlet nad popelníkem na "špačky" z nahřívačů tabáku. V té době se v restauracích často objevovaly "heetelníky" od iqos, které se staly pro tento výtvor inspirací. Kromě vynaloženého času jsou náklady na takový popelník oproti originálu zlomkové.

Model popelníku

Základem bylo vytvořit model, jehož linie korespondovaly s originálem. Hlavním problémem, který bylo třeba vyřešit, je složení dvou částí popelníku dohromady. Zde mě napadlo vytvořit dřevěné mezikruží, díky kterému se ztratí drobné nedokonalosti betonových odlitků a oba díly popelníku proto nemusí mít dokonale totožné obvody, které k sobě zapadnou. Dřevěné mezikruží také dodává výslednému produktu na elegantnosti a vhodně beton doplňuje.

Model popelníku
Model popelníku - mezikruží

Výroba silikonové formy a betonového odlitku

Následuje výroba silikonové formy a samotný odlitek z betonu. Oběma těmto tématům se věnuji v samostatných příspěvcích. Kvůli složitosti tvaru horního dílu bylo nutné formu pro tuto část vyrobit ze dvou částí, které je možné po zaschnutí betonu od sebe oddělit a hotový výrobek tak z formy snáze vyndat.

Dřevěné mezikruží

Mezikruží je navrženo pro co nejjednodušší vyfrézování ze spárovky. Jedná se o kruh vyšší po obvodu, u středu je potom schod a snížení, do kterého zapadne vrchní díl betonového popelníku.

Frézování mezikruží
Detail mezikruží

Stojan na kapesní nabíječku nahřívače iqos

Na obrázcích si můžete všimnout vedle popelníku ještě stojanu na kapesní nabíječku nahřívače, do kterého se nasune USB-C konektor od nabíjecího adaptéru. Není tak nutné kapesní nabíječku při nabíjení "válet" po stole. Popravdě nápad výroby stojanu jsem měl dříve než popelníku a chtěl jsem ho realizovat pouze za pomoci 3D tisku, ale po dokončení prvního popelníku bylo jasné, že při použití stejných materiálů se bude jednat o další designový doplněk.

Kvůli komplikovanějšímu tvaru by nebylo snadné stojan vyrobit v celku, proto jsem ho svisle rozdělil na dvě poloviny, které jsou vyfrézovány zvlášť, následně slepeny a zabroušeny, aby tvořily jednolitý objekt. Pochopitelně stojan není univerzální, ale na míru pro zařízení iqos.

Model stojanu kapesní nabíječky
Ear saver levá strana

Ear saver

Ear saver

Asi před měsícem jsem začal pracovat na novém tvaru bavlněné roušky, a když už jsem se chystal na výrobu prototypu, došlo ke zpřísnění opatření a nutnost nosit na většině míst respirátor nebo chirurgickou roušku. To v domácích podmínkách jen tak nevyrobíte...

Aby byla zaručena těsnost průmyslově vyráběných ochranných prostředků, je třeba, aby gumičky za uši byly dostatečně napnuté a nevznikaly tak žádné průduchy. Většinu lidí ale po nějaké době gumičky začnou tlačit, při dlouhodobém nošení dokonce mohou způsobit vážná poranění.

Když nošení roušky po celou pracovní dobu začalo vadit i mně, rozhodl jsem se najít nějaký ten "ear saver", jak se tyto pomůcky nazývají. Český výraz by podle vyhledávání asi byl "držák respirátorů a ústenek". Jednoduše řečeno, gumičky nejsou zaháknuté za vaše uši, ale za pomůcku kterou máte umístěnou vzadu na hlavě. Nemusí se vždy jednat o plastový výtisk, dají se najít například i varianty látkové, háčkované, apod.

Vlastnosti ear saveru

Bohužel žádný z modelů, který jsem našel a zkusil vytisknout, mi nesedl úplně ideálně. Rozhodl jsem se proto pro vlastní návrh, který by vyhovoval všem mým požadavkům:

  • respirátor musí těsně sedět na obličeji,
  • ear saver musí být pohodlný na zátylku,
  • gumičky nebudou působit tlak na uši.

Ač se to zdá jako samozřejmost, spousta designů stahuje gumičky do jednoho bodu nad nebo pod ucho. Tím pádem je pak respirátor více přitáhnutý nahoru nebo dolů a na opačné straně tak vznikají větší mezery a respirátor dobře netěsní. Pokud takový ear saver umístíte za ucho, tak potom zase gumičky tlačí na jeho horní a spodní část. I když celkový tlak není tak velký, stále není příjemné takto respirátor nosit.

Vlastní návrh ear saveru

Můj návrh vychází z oválu, který sedne na zátylek, a upevnění gumiček respirátoru ve dvou bodech nad a pod uchem. Tím pádem na obličej respirátor sedne tak, jak jeho výrobce zamýšlel, pouze ucho nahrazuje plastový ear saver. Pro jednoduché a rychlé nasazení jsem se také rozhodl mít na jedné straně uchycení gumiček napevno a na druhou jsem navrhl vyvýšenou část se zkosením pro rychlé upnutí gumičky.

Model pro tisk si můžete stáhnout z Thingeverse.

Tisk ear saveru

Jako materiál pro tisk jsem zvolil a doporučuji PET-G, které je dostatečně pevné, ale zároveň pružné. Výška vrstvy může být 0,2 i 0,3 mm, na výslednou funkčnost to nebude mít vliv. Model nevyžaduje žádné podpory a tisk je podle nastavení vaší tiskárny hotový během 25-40 minut. Při natočení o 45° je možné tisknout na tiskovou podložku o rozměrech 200*200 mm.

Nasazení ear saveru je velice snadné a s trochou cviku již stačí jeden pohyb a respirátor ani ear saver není nutné dále nijak rovnat. Sedne vám na první dobrou.

Měřič CO2

Měřič CO2

V poslední době se rozmohl trend kontroly kvality ovzduší v prostředí nejen kanceláří, ale i domácností. Jedním z ukazatelů kvality ovzduší je koncentrace CO2. Vyrobit si zařízení, které by nám CO2 měřilo, přitom není nijak složité a náklady na jeho výrobu mohou být zlomkové oproti profesionálním produktům. Samozřejmě musíme počítat s určitou nepřesností při použití čínských senzorů bez laboratorní kalibrace, nicméně pro orientační měření bohatě postačí.

Koncentrace CO2 a jeho vliv na lidský organismus

  • 350-400 ppm - koncentrace venkovního prostředí,
  • do 1000 ppm - doporučená koncentrace CO2 ve vnitřních prostorách,
  • 1200-1500 ppm - maximální doporučená koncentrace CO2 ve vnitřních prostorách,
  • 1000-2000 ppm - příznaky únavy a snižování koncentrace,
  • 2000-5000 ppm - možné bolesti hlavy,
  • 5000 ppm - maximální bezpečná koncentrace bez zdravotních rizik,
  • nad 5000 ppm - nevolnost a zvýšený tep,
  • nad 15 000 ppm - dýchací potíže,
  • nad 40 000 ppm - možná ztráta vědomí.

Technické řešení

Jako senzor jsem zvolil velice oblíbený MH-Z19B s rozsahem 400-5000 ppm. Senzor obsahuje také PWM výstup a komunikuje po sériové lince. Práce s ním je velice snadná, protože pro Arduino existuje ověřená knihovna. K zobrazování naměřené hodnoty slouží 0,96" OLED displej a v zařízení se nachází také piezo pro signalizaci překročení přednastavených hodnot. Upozornění je záměrně dost nepříjemné, proto je zde i "touchítko" pro umlčení signalizace. Celé zařízení řídí Arduino Pro Mini.

Deska plošných spojů

Aby bylo zařízení co nejmenší, nachází se všechny komponenty z obou stran desky plošných spojů.

Krabička

Flexibilní tisková podložka s texturovaným PEI povrchem vytváří velice pěkný povrch první vrstvy výtisku, proto jsem se rozhodl vyzkoušet něco nového. Krabičku jsem navrhoval tak, aby ji bylo možné vytisknout "rozloženou" jako jsou například kartonové krabice před složením. Díky tomu všechny strany krabičky mají texturu danou PEI povrchem tiskové podložky a nejsou zde viditelné žádné vrstvy tisku.

Princip tisku krabičky

Výška tisku byla nastavena na 0,2 mm. Nejprve se vytisknou jednotlivé stěny ve vzdálenosti 0,4 mm od sebe a to ve dvou vrstvách (tedy výška 0,4 mm). Poté jedna souvislá vrstva (výška 0,2 mm), která všechny díly spojí k sobě a nad touto vrstvou již pokračuje tisk zbylých vrstev jednotlivých stran krabičky s hranou skosenou na 45°. Kvůli toleranci tiskárny jsou tyto pokračující vrstvy v základně vzdáleny 0,2 mm od sebe.

Model krabičky pro CO2
Model krabičky pro CO2 detail

Na vnitřní straně krabičky se nachází také drážky pro nasutí desky elektroniky a sloupky pro sešroubování krabičky dohromady. "Touchítko" bez problémů reaguje i přes 2mm stěnu krabičky. Na zadní a jedné boční straně se nachází průduchy pro volné proudění vzduchu.

Silikonová forma

Výroba silikonové formy

Pro sériovou výrobu specifických produktů se výborně hodí silikonové formy. Pochopitelně je rozhodující materiál produktu - musí se jednat o materiál, který je možné odlévat, jako třeba beton nebo pryskyřice.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Při návrhu modelu, který budeme chtít odlévat, se meze nekladou. Samozřejmě čím jednodušší model, tím snazší bude následná výroba formy. Ovšem i pro složité tvary jsou možnosti, jak formu vyrobit. Například je možné ji rozdělit na dva díly, což si ukážeme dále v článku.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Prvním krokem výroby formy je tvorba modelu výsledného produktu. Jednoduchým příkladem je betonový svícen, který jsem navrhoval pro přírodní svíčky z včelího vosku pro Včelaříme!

Model produktu

Vytvořením modelu, který budeme chtít odlévat, nám vznikl pozitiv produktu. Silikonová forma bude tvořit jeho negativ. Dalším krokem tedy je vytvoření nádoby, ve které bude model umístěn, a která se následně vylije silikonem. Tato část návrhu je velice složitá v tom, aby výsledné stěny negativu byly dostatečně silné pro dlouhou životnost formy a zároveň musí být i dostatečně tenké na to, aby bylo možné odlitý produkt z formy "vyloupnout". Ve většině případů jsem se snažil o stěnu cca 5 mm. Na modelu dole je vidět i "vsádka" uprostřed formy na odlití silikonu. Ta nám jednak ušetří množství potřebného silikonu a také zajistí, že středovou část formy bude možné zmáčknout a snáze tedy vytáhnout z výsledného produktu.

Model formy pro odlévání silikonu

Dalším funkčním prvkem formy pro odlití silikonu mohou být kanálky pro odvod vzduchu v případě formy, kde by vznikly vzduchové kapsy.

Model formy s odvodem vzduchu

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Technologie výroby formy je rozhodující pro její kvalitu a následně tedy i kvalitu povrchu výsledného produktu. Pro formy na odlévání z betonu jsem použil tisk na FDM tiskárně. Viditelnost jednotlivých vrstev v tomto případě není překážkou, jelikož povrch produktu jsem plánoval ještě obrousit smirkovým papírem, aby vynikly kamínky obsažené v betonové směsi. Pokud bychom chtěli hladký povrch betonu, případně formu pro odlévání pryskyřice s hladkým povrchem produktu, bylo by třeba použít MSLA tisk a povrch výtisku ještě dále vyhladit vhodnou povrchovou úpravou. V některých případech také hrozí chemická reakce silikonu s pryskyřicí, a proto je toto ošetření nezbytné minimálně primárním nástřikem například akrylové barvy.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Forma na odlití silikonu

Pro tisk formy na odlití negativu ze silikonu byly použity různé vzorky a zbytky filamentů, ať už PET-G nebo PLA, protože silikonová forma se z výtisku po zatuhnutí musí "vyštípat" a není již znovu použitelná. Proto nezáleží na vzhledu. Výška vrstvy tisku byla nastavena na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Silikonová forma

Pro odlití první silikonové formy jsem vybral dvousložkový silikon pro začátečníky, který nevyžaduje vakuovou vývěvu, ovšem jeho cena je přibližně třikrát vyšší než u "obyčejného" dvousložkového silikonu pro výrobu forem. Pro následnou výrobu dalších silikonových forem jsem již použil "základní" silikon bez vakuové vývěvy. Z toho důvodu se ve formě místy vyskytují malé bublinky, což ovšem není problém při použití pro odlévání z betonu, jehož povrch nemusí být dokonale hladký.

Odlévání silikonu do formy

Silikon namícháme dle návodu výrobce a odlijeme do připravené formy. Při odlévání je třeba začít s nejníže položeným místem a dbát na to, aby silikon zatekl do všech částí formy. Poté je možné ještě s formou potřást, aby silikon skutečně zatekl do všech skulin, což pomůže také uvolnění případných bublinek. V ideálním případě by bylo vhodné následně použít vakuovou vývěvu pro jejich úplnou eliminaci, ale jak už jsem napsal, není to podmínkou.

Pokud je forma pro odlévání silikonu tvořena více částmi, je třeba je do sebe důkladně zafixovat, aby vztlak silikonu "nevyplavil" horní část formy. Při extrakci silikonové formy z výtisku jsem v některých případech použil troubu, aby plast změkl a bylo jednodušší ho odstranit. Jak jsem také uvedl, některé formy jsou tvořeny více částmi. Tento příklad naleznete u formy v následující fotogalerii. Pro tuto dvoudílnou formu jsem také vytiskl podporu pro odlévání betonu, která zabrání převrhnutí formy a zároveň fixuje na pozici vnitřní díl silikonové formy na správném místě (středu) před samotným odlíváním produktu (poslední fotografie).