Johnny Blaster

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Při návrhu kostýmu a rekvizit je třeba vycházet z charakteru postavy a prostředí, ve kterém se film odehrává. Johnny Blaster je bývalý voják – drsňák, který svou minulost nechal za sebou a chce žít dál spokojeným životem se svou ženou Seiline. Film je zároveň parodií na sci-fi filmy z 80. let. Bylo tedy jasné, že pokud dojde k nějakému konfliktu, bude mít tu největší zbraň.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

K charakteru postavy byla zvolena kožená pilotní bunda doplněná nášivkou s logem NASA. Jako kalhoty byly použity klasické světlé jeansy.

Pro scény v kosmické lodi byly přidány letecké brýle a kyslíková maska, která byla kompletně vyrobena LUFREE.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Nášivka

Z již hotové bundy byla pouze odstraněna zateplená podšívka z důvodu většího pohodlí herce při natáčení. Doplněna byla nášivkou NASA. Původně byla v plánu výroba nášivky vyšívané, nakonec vzhledem k jednoduchosti a vizuální jednotě byla zvolena technologie vypálení laserem do kůže. Nášivka je připevněna pomocí suchého zipu, takže v případě potřeby je velice snadné nahradit ji jiným motivem.

Zbraň

Jako zbraň pro postavu Johnnyho Blastera byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech.

Kyslíková maska

Jak již bylo uvedeno, kyslíková maska je kompletně produktem LUFREE. Jako technologie výroby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom tvoří nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny.

Finální sestava kyslíkové masky

Jak již bylo uvedeno, kyslíkové masky byly vyrobeny pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé bary. Pro větší komfort nositele byla hrana masky opatřena gumovou hranou. Umístění na hlavu zajišťují popruhy z textilní gumy. Pochopitelně pro kyslíkové masky je nutný přívod kyslíku, který byl realizován pomocí třech hadiček. Další detail na kyslíkové masce tvoří dvoubarevná LED, která náhodně bliká.

Elektronika kyslíkové masky

Dvoubarevná LED umístěná na kyslíkových maskách je řízena univerzálním driverem, který je použit také pro řízení „baby machine“. Jádrem je Arduino napájené přes mikro USB pomocí nabíječky nebo power banky. Blikání je náhodné.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

LUFREE 3D printer

LUFREE 3D printer

Po výrobě přilby pro film The Blaster II, která z důvodu omezené tiskové plochy mé tiskárny musela být rozdělena na 3 části, jsem se rozhodl, že potřebuji tiskárnu s větší tiskovou plochou. Na trhu je několik možností, ale u každé se našlo několik negativ, které mě přivedly k myšlence sestrojit si tiskárnu kompletně dle vlastního návrhu.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Základní inspirací je tiskárna Folger Tech FT-5, jejíž konstrukci jsem si upravil dle svých představ. Stejně tak je upravena i veškerá elektronika a přidány další funkce, které mi u originální tiskárny chybí.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Před samotnou výrobou tiskárny bylo nutné podrobně naplánovat mechanické uspořádání.

Základem je konstrukce složená z hliníkových profilů 20*20 mm, v některých částech byly použity profily 20*40 mm. Profily jsou spojeny pomocí úhelníků.

Pro pohyb v osách X a Y byly použity lineární ložiska MGH12 a řemen GT2, pro osu Z ocelová tyč o průměru 8 mm s lineárními ložisky a závitová tyč T8 se stoupáním 2 mm.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Všechny základní konstrukční prvky jako hliníkové profily, ložiska a spojovací materiál byly zakoupeny od různých dodavatelů z ČR, Německa a Číny. Další mechanické prvky byly realizovány pomocí 3D tisku na mé první FDM tiskárně.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Mechanické díly byly zakoupeny již v požadovaných rozměrech, tudíž nebylo třeba žádných dodatečných úprav a „stačilo pouze“ vše složit dohromady.

Pro tisknuté díly bylo použito černé PET-G, výška vrstvy tisku nastavena na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Elektronika

Pro řídicí elektroniku jsem zvolil čínského výrobce Makerbase.

Drivery motorů jsem zvolil TMC2130 pro tišší chod při tisku. Motory jsou použity standardní Nema42 (17HS4401).

Napájení elektroniky jsem navrhl dvojité – 12 V pro řídicí elektroniku, motory, vyhřívání trysky atd. Pro vyhřívanou podložku je použit zdroj 24 V z důvodu rychlejšího výhřevu. Spínání vyhřívání je realizováno MOS-FET modulem.

Silová část obsahuje také modul pro detekci výpadku napájecího napětí, který je připojen na ovládací panel, díky čemuž je možné v případě výpadku napájení po opětovném spuštění pokračovat v tisku. Na ovládací panel je připojen také modul detekce filamentu, díky čemuž tiskárna pozastaví tisk  v případě, že filament dojde.

The Blaster II

Second blast

Po úspěšné výrobě Minigun M134 pro Founder movies vznikla myšlenka komplexnější spolupráce na dalším filmu. Ambice v rámci projektu LUFREE byla tentokrát kompletní produkce filmu a v ten okamžik se zrodila myšlenka natočení pokračování filmu The Blaster. Pro maximální využití potenciálu LUFREE jsme se s režisérem a scénáristou filmu Robertem Vrbou domluvili, že pokračování bude v žánru sci-fi.

Následovalo několik schůzek a debat nad scénářem a „nekonečná“ online diskuse nad jednotlivými postavami, kostýmy, doplňky a rekvizitami. Ze strany režiséra přicházely dotazy, zda je reálné něco vyrobit, z mé strany pak požadavky na umístění a využití různých rekvizit a jejich zvýraznění ve scénáři, aby byl jejich potenciál maximálně využit. Příklad prvního případu je ovladač na  ruku pro postavu Augusta Vernera, ve druhém případě šlo například o kostým androidky Kitty, který je propleten flexibilními neony ovládanými na dálku.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

V tento okamžik se zapojily fáze Creativity a Production. Již v průběhu tvorby scénáře vznikaly nákresy kostýmů a rekvizit a úvahy nad jejich výrobou. S výrobou kostýmů a rekvizit bylo také spojeno prohledávání internetu s cílem najít použitelné „polotovary“, například pro výrobu zbraní, nebo doplňky či celé kostýmy pro jednotlivé postavy. Příkladem kostýmu, který nepochází přímo z produkce LUFREE, ale je kompletně zakoupený od třetí strany, je kostým postavy Seiline. Další jasnou volbou bez nutnosti vlastní výroby byly kostýmy zážehových techniků.

Po dokončení scénáře přišlo na řadu podrobné plánování designu a technologií výroby jednotlivých kostýmů a rekvizit. Pro jednotlivé produkty jsou tyto postupy rozepsány v detailu jednotlivých postav. Následná fáze konstrukce si také v některých případech vyžádala změnu scénáře, protože jsme přišli na to, že původní představy jsou buď nerealizovatelné nebo výsledný produkt nevypadá tak dobře, jak vypadal v našich představách, a proto byl vyroben jinak.

Johnny Blaster

Space soldier

Ralph

Seiline

August Verner

Solaria

Elexia

Kitty

Retro kamera

Pro účely divadelní hry Roberta Vrby Pusťte mlhu! bylo třeba vyrobit repliku kamery používané ve filmovém průmyslu v cca 30.-40. letech 20. století. Jako předloha posloužila kamera na následujícím obrázku.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Vzhledem k velice omezenému rozpočtu návrh modelu a výroba výsledné rekvizity vycházela z dostupných materiálů bez nutnosti nákupu dalšího materiálu. Z tohoto důvodu nebyl kladen až takový důraz na přesnou podobu vůči originálu.

Základním dílem je tělo kamery. Pro tento účel byl zvolen starý kufr na nářadí s prakticky nulovými pořizovacími náklady.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Jak již bylo uvedeno, tělo kamery tvoří starý kufr na nářadí, který byl v minulosti používán k prezentaci elektronických produktů, proto zde po předchozích úpravách zůstalo mnoho otvorů pro vypínače, napájecí kabel a pojistkové pouzdro. Některé otvory byly zakryty různými díly kamery, pro jiné byly použity plastové záslepky.

Při návrhu designu se již počítalo s tím, že bude většina dílů vyrobena pomocí 3D tisku.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Bylo v plánu vyrobit většinu dílů pomocí 3D tisku. Výjimku tvoří pouze hliníkové trubičky pro posun stínítka, dva kovové úhelníky pro uchycení stínítka, pouzdra na filmové kotouče a „tělo“ hledáčku, pro které byl zvolen dřevěný hranol. Ten byl zvolen proto, že u tohoto základního tvaru je zbytečné ztrácet čas tiskem, který by zabral několik hodin, a zároveň snížil náklady na tiskový materiál.

Všechny díly jsou k tělu kamery připevněny pomocí šroubů, plastové záslepky přebytečných otvorů jsou přilepeny tavnou pistolí.

Pro povrchovou úpravu byl zvolen hnědý a stříbrný akrylový nástřik. Některé části kufru byly před nástřikem zamaskovány papírovou páskou, aby zde zůstala původní stříbrná barva hliníkových profilů.

Finální fázi projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Většina plastových dílů byla vytištěna FDM technologií, výška vrstvy tisku byla nastavena na 0,2 mm při průměru trysky 0,4 mm. Použit byl černý PET-G. Pro tisk vstupu hledáčku byl použit černý TPU.

Čočky kamery byly vytištěny z čirého fotopolymeru na MSLA tiskárně.

Povrchová úprava

Jak již bylo uvedeno, některé části kufru byly před nástřikem zamaskovány papírovou páskou, aby zde zůstala původní stříbrná barva hliníkových profilů. Tělo kamery, stejně jako pouzdra na filmové kotouče a plastový držák pro jejich připevnění, byly opatřeny hnědým nástřikem ve dvou vrstvách.

Dřevěný hranol a některé plastové díly byly nastříkány stříbrnou akrylovou barvou, jiné byly ponechány v původní černé barvě.

Minigun M134

Prvním počinem v rámci projektu LUFREE byla zakázková výroba repliky zbraně typu Minigun M134. Zbraň byla vyráběna pro film Vaginator: Dawn of the Bitches z produkce Founder movies.

Zadání bylo volnější, než se může zdát. Nebyl požadavek na věrnou kopii, ale zbraň tohoto „typu“, která ovšem musí být hlavně velká a funkční (pouze rotace hlavní). Vzhledem k náročnosti úkolu bylo nutné se zapojit do všech fází projektu.

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Samotnému návrhu designu zbraně a technologie výroby předcházel průzkum vzhledu a chování zbraně ať už z fotografií dostupných na internetu, videí s ukázkou střelby nebo třeba scén z filmu Predátor, kde hraje zbraň nemalou úlohu. Vzhledem k zadání nebyl třeba podrobný návrh vzhledu, ten byl dán předlohou. Nejdůležitější byla fáze designu, protože požadavek funkčnosti rotace hlavní přinášel do projektu značné komplikace.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Jak již bylo uvedeno, bylo jasné, jak by měla zbraň vypadat a že bude obsahovat i mechanizmus pro otáčení hlavní.

Pro pohyb hlavní byl zvolen výkonný motor s regulátorem otáček. Vzhledem k velikosti zbraně bylo také nutné zvolit uspořádání s převodem pomocí ozubených kol, která byla následně realizována, jako většina částí zbraně, pomocí 3D tisku.

Druhým větším problémem byla nutnost vyřešit usazení hlavní o délce 50 cm tak, aby byla možná jejich rotace a zároveň mechanický nápor váhy hlavní byl rovnoměrně rozložen do větší části těla zbraně. Z důvodu malého rozpočtu nebyla použita velká ložiska, nýbrž sestava deseti malých ložisek o průměru 12 mm. Dvě sady po třech ložiskách drží disky umístěné na hřídeli hlavní ve středu zbraně, další dvě sady po dvou ložiskách zajišťují pozici zadního disku a tedy i celé sestavy hlavní na svém místě ve směru osy hřídele hlavní.

Po vyřešení výše uvedených problémů již bylo možné navrhnout mechanickou konstrukci a detaily zbytku zbraně. Zajímavými prvky byly také přední madlo a zadní rukojeť s regulátorem otáček.

Při návrhu bylo nutné vyřešit konstrukci jednotlivých dílů tak, aby je bylo možné tisknout metodou FDM a v ideálním případě bez podpůrného materiálu, což se také podařilo. Dalším omezením byla maximální velikost jednotlivých dílů 20x20x20 cm.

Zbraň je složena z 24 plastových dílů spojených šrouby. Kromě černého PET-G, ze kterého jsou všechny díly vytisknuty, jsou zde také 3 gumové podložky eliminující vibrace motoru vytisknuté z materiálu TPU.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Jak již bylo uvedeno, téměř všechny díly jsou vyrobeny pomocí 3D tisku. Výjimku tvoří pouze hlavně, které jsou z hliníkových trubiček. Celá sestava je montována šrouby M4 s délkou od 15 do 60 mm. Některé díly bylo nutné sešroubovat pomocí závitové tyče M4.

Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech.

 

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Mechanické díly

Z časových důvodů nebyl kladen důraz na rozlišení tisku, proto byla výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Tisk všech dílů trval celkem přibližně 65 hodin.

Povrchová úprava

Pro dosažení matného vzhledu a částečné vyrovnání stop tisku jednotlivých vrstev byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech. Abychom dosáhli autentického dojmu, bylo přední madlo opatřeno návlekem z hnědé kůže, která byla následně také dobarvena akrylovými barvami.

Elektronika

Vzhledem k tomu, že regulátor otáček je hotový produkt, nebylo třeba realizovat nijak složité obvodové zapojení, pouze propojení motoru, regulátoru a baterie pomocí kabelů.

 

Upgrade 3D tiskárny

Koncem roku 2016 jsem si pořídil 3D tiskárnu „no name“ z Číny. Hned po opadnutí prvotního nadšení jsem se pustil do její optimalizaci a vylepšení.

V první fázi jsem navrhl a vytiskl kryty elektroniky a žlaby pro kabeláž. Součástí první fáze byla také výměna mechanických koncových spínačů za optické.

V druhé fázi jsem vyměnil původní akrylátovou podpůrnou desku vyhřívané podložky za hliníkovou, protože původní deska se vlivem vysoké teploty deformovala. Před vyhřívanou podložku jsem zařadil napěťový booster, pomocí kterého jsem zvýšil její napájecí napětí o cca 50 %, díky čemuž je možné podložku vyhřát rychleji a na teplotu až 100 °C (původní maximum bylo 80°C a vyhřátí trvalo téměř 15 minut). Také jsem pod vyhřívanou podložku umístil korek pro lepší tepelnou izolaci.

Poslední fází byla kompletní výměna mechaniky osy X a Z. Mechanika osy X je navržena tak, aby bylo možné jednoduše vyměnit tiskovou hlavu za laser pro gravírování. Součástí nové tiskové hlavy je také indukční čidlo pro automatické vyrovnání nerovností tiskové podložky a ventilátor pro chlazení výtisku.

Od ledna 2020 má 3D tiskárna nového majitele...

Začínám tvořit web

Když se mě v srpnu 2017 kamarád zeptal, zda bych byl schopen vyrobit repliku rotačního kulometu M134, netušil jsem, co vše bude následovat, pokud na to kývnu. V té době jsem byl již téměř rok majitelem 3D tiskárny, ale do žádného tak velkého projektu jsem se zatím nepustil.

"Překážky jsou tu od toho, aby zastavily lidi, kteří nejsou dostatečně odhodlaní je překonat."

Ze začátku jsem měl obavy, zda to dokážu. Přeci jen vyrobit zbraň, se kterou exceloval i sám velký Arnold Schwarzenegger je výzva hodna respektu, ale inspirován mým oblíbeným citátem Randyho Pausche "Překážky jsou tu od toho, aby zastavily lidi, kteří nejsou dostatečně odhodlaní je překonat.", jsem se rozhodl jít do toho naplno. A odhodlání se vyplatilo. Několik hodin modelování, 65 hodin tisku, víc než půl kilometru filamentu, 3 vrstvy akrylového laku, 59 šroubků, jedno odpoledne strávené sestavováním a ejhle, za necelých 14 dní byl "rotačák" na světě...

Co dál? Podařilo se mi překonat obavy a vyrobit něco velkého. Doslova velkého. Chtěl jsem tvořit dál, vyzkoušet, co všechno dokážu. V ten moment se v mé hlavě zrodila myšlenka. Ne příliš konkrétní, ale dost silná na to, abych ji nenechal zase zmizet. Role se nyní obrátily. Nyní přišla ta chvíle, kdy je potřeba se o myšlenku podělit s někým dalším, aby mi ji pomohl zformovat do konkrétních obrysů. Tentokrát jsem za Robinem přišel já a řekl mu, že bych rád udělal kompletní produkci filmu. Nevěděl jsem o čem by měl být, jaký by měl být jeho děj. Chtěl jsem jen tvořit. Chtěl jsem, aby to, co udělám bylo ve filmu vidět. Jakožto velký fanda sci-fi jsem navrhl, aby i náš nový film byl v tomto žánru. Zrodil se The Blaster II - Second blast. Nechci nikoho nudit příběhem o tom, jak vznikal tento film. Důležité je, že po dokončení natáčení jsem se rozhodl, že by bylo dobré se o svou tvorbu podělit. Udělat web, kde bych mohl prezentovat své výtvory, inspirovat další lidi a případně i pomoci s jejich vlastními projekty. Zrodil se projekt LUFREE...