Maker Faire Vienna 2019

Když se řekne "Fair", vzpomenu si na překlad jednoho staršího telefonu, který psal u Wi-Fi: "Síla signálu: veletrh“… Ale moment. "Veletrh" nám slovník překládá jako "Fair" bez "e" na konci. Tak kde se vzalo v názvu "Maker Faire"? Asi bezvýznamnou zajímavostí je, že "Faire" ve francouzštině znamená "dělat, udělat, vytvořit". Přiznávám se rovnou, že průzkumu názvu akce jsem moc času nevěnoval, a proto jsem se smířil s faktem, že "Faire" je starší tvar slova "Fair", a tudíž by význam měl být stejný i v kontextu s názvem této akce. Možná použití staršího tvaru slova (a pro mě dostatečné jako vysvětlení) souvisí s tím, že lidé, pro které je akce určena, se vracejí k tomu, že něco vytváří, místo aby to kupovali, proto je i tento starý tvar použit v názvu akce.

Co je Maker Faire?

A co tedy Maker Faire je? Jedná se o celosvětovou výstavu („přehlídku“, někdy se též uvádí „festival“) vynalézavosti, kreativity a tvořivosti. "Celosvětová" neznamená, že se lidé z celého světa sjedou ve Vídni na jedné akci, ale že se koná v různých termínech na různých místech po celém světě. Kromě Vídně je to například Berlín, New York, Tokyo, Hannover, Záhřeb, Řím, Shenzhen, Paříž a mnoho dalších. Od loňského roku k nim patří také Praha, ale k tomu se dostaneme později.

První Maker Faire se konal v roce 2006 v San Franciscu, v roce 2017 se již po celém světě konalo 30 velkých festivalů a 190 nezávislých minifestivalů. (Zdroj: makerfaire.com)

Co je zde k vidění?

Při této otázce mě napadá spíš: „Co zde není k vidění?“. Na Maker Faire najdete kutily, vynálezce, designéry a kreativce ze všech možných oborů. Od zemědělství přes řemeslníky, jako ševce, kováře, truhláře, hrnčíře, dále různé umělce, sochaře, malíře, designéry až po elektrotechniky, konstruktéry a mnohé další.

Maker Faire Vienna

V loňském roce jsem se poprvé zúčastnil Maker Faire a to rovnou prvního ročníku pořádaného v ČR. Celý koncept mě nadchl, proto jsem se rozhodl letos navštívit i Maker Faire ve Vídni, kde se koná již od roku 2016. Místo konání je METAStadt, bývalá tovární hala, kde se nyní pořádají různé akce.

Do Vídně jsem se vydal až v neděli 5. 5. 2019. Dle informací na webu jsem věděl, že se u areálu nachází parkovací plocha, ale s omezenou kapacitou, o čemž jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Naštěstí se nedaleko komplexu nachází hobby market s velkým parkovištěm, kam mě jedna z pořadatelek (anglicky) navedla a kde nebyl žádný problém zaparkovat. Celý komplex je obrovský a chvilku tvá, než se dostanete ke vstupu. O to nepříjemnější je potom překvapení, když zjistíte, že celý vídeňský Maker Faire se koná v jedné hale s plochou „pouhých“ 4800 m2. Tato plocha je v členitém prostoru rozdělena mezi „víceméně“ dvě patra (jedna část je tvořena jakýmsi mezipatrem).

Hned za vstupem vás uvítá banner „Willkommen/Welcome“ a víceméně otevřený prostor. Čím více ale zacházíte do uliček ke stolkům vystavovatelů, zjistíte, že prostoru jaksi ubývá. Seznam vystavovatelů a detaily si můžete dohledat na webu akce, nebudu se tady rozepisovat s informacemi, které lze lehce najít jinde. Obecně by se ale dalo říci, že rozptyl zaměření byl opět obrovský. Byly k nalezení projekty a exponáty z oboru zemědělství, jako například domácí kompostér, dále chemie a různé pokusy pro děti. Řekl bych, že mnohem více než na pražském Maker Faire zde byla k vidění tvorba dekorací a šperků. Zajímavé byly také stánky s výrobky z odpadu, ať už se jednalo o šperky vyrobené ze starých DPS a stříbra nebo o různé tašky a doplňky ze starých pytlů od kávy (takových těch z kombinovaného materiálu – plast/hliník). "Samozřejmostí" jsou výrobky ze dřeva, kůže a dalších přírodních materiálů.

A nebyl bych to já, kdybych nezmínil elektrotechniku, různé roboty, 3D tiskárny a CNC stroje. Vejdete do haly a hned kousek od vás kráčí šestinohý robot, o pár metrů dál se vám nad hlavou vznáší dron. Popojdete k dalším stolům, kde robotická ruka drží kelímek, nebo vám stroj rovnou namíchá drink. Jinde robot skládá Rubikovu kostku nebo splétá provaz. Většina vynálezů je vytištěná na 3D tiskárně, některé díly jsou vyrobené na CNC frézách. Maker Faire je festival pro celou rodinu, proto na mnoha místech najdete workshopy pro děti, které si zde můžou zkusit pájet, něco sestrojit a výrobek odnést. Součástí celé akce jsou také partneři, kteří nabízí k prodeji potřebné nářadí a stroje. Od šroubováku přes Arduino až po celé 3D tiskárny a CNC frézy. Samozřejmostí jsou materiály pro 3D tisk, bez kterých se to neobejde. Podobné akce jsou ideálním místem k získání vzorků. Možná si vybavíte, jak jsem si "dělal srandu" ze sběračů na AMPERu, ale popravdě v tomto případě jde o něco trošku jiného. S 3D tiskem mám jisté zkušenosti a můžu říci, že pokud se někomu výtisky nedaří, nemusí to vždy znamenat, že dělá něco blbě. Ano, pravděpodobně skoro každému materiálu se dá přizpůsobit postup, aby výsledek "nefailnul", ale proč například máčet tiskovou podložku jakýmsi lepidlem či lakem, aby na ní výtisk držel, když stačí koupit materiál, který bude dobře držet sám o sobě? Nejsem si jist, kdo přesně to prohlásil, ale výrobci tiskových strun jsou často velice zkušení "plastáři" nebo chemikové, ovšem bez zkušeností s 3D tiskem. Mohou tedy produkovat sebelepší plasty, ale pokud neví, k čemu a jak se používají, může se stát, že pro tisk budou absolutně nepoužitelné. A k tomu se právě hodí na akci, jako je Maker Faire, se nestydět, o vzorky si říci a doma je v klidu vyzkoušet.

Co dál?

Možná je to subjektivní názor, možná ve Vídni bylo více návštěvníků nebo vystavovatelů, možná rozdíl mezi 6000 m2 a 4800 m2 je větší, než se zdá, možná členitá, víceúrovňová plocha působí menším dojmem, ale musím říci, že Maker Faire v prostředí Průmyslového paláce na pražském Výstavišti, s plochou přes 6000 m2 na mě loni působil mnohem příjemněji a "vzdušněji" a určitě si ho letos nechci nechat ujít. Pokud vás akce zajímá, neváhejte mrknout na informace na web Maker Faire Prague, který se v Praze uskuteční o víkendu 22. a 23. 6. 2019.

V každém případě ale musím říci, že Maker Faire mě baví. Ať už v menším či větším měřítku, vždycky se rád podívám, jak kreativní a šikovní dokážou lidi být a ještě navíc, když jsou ochotni se se svými výtvory pochlubit. Klobouk dolů. Rád bych do budoucna navštívil i další místa, kde se Maker Faire koná. Třeba Berlín, Paříž nebo Řím... Vždyť to není zase tak daleko. A kdo ví, třeba někdy budu také vystavovat nějaké své výtvory...

AMPER 2019

V minulém týdnu jsem navštívil 28. ročník mezinárodního veletrhu elektrotechniky, energetiky, automatizace, komunikace, osvětlení a zabezpečení. Samozřejmě je řeč o veletrhu AMPER 2019 v Brně.

Nudné zajímavosti o tom, kolik stovek firem z desítek zemí zde vystavovalo a kolik tisíc lidí veletrh navštívilo se můžete dočíst na oficiálních stránkách. Já jsem ale už po první hodině strávené na veletrhu přemýšlel, jak příspěvek o něm koncipovat. Nutno podotknout, že jsem tam nebyl poprvé, a právě proto jsem si uvědomil, že člověk s každým dalším ročníkem veletrh navštěvuje s jinými cíli. Nakonec jsem se rozhodl příspěvek zařadit do kategorie "blog"...

Jo, pokud by vás ty blogové texty nebavily, můžete skočit rovnou na konec článku, kde najdete pár fotek se stručným popisem.

Cíle se mění, AMPER zůstává

Na střední škole bylo hlavním cílem mít omluvenku z výuky. Jakožto absolventu oboru "Mechanik elektronik" totiž coby omluvenka na celý den stačila vstupenka z veletrhu. Ale i tehdy se důvody návštěvy každým rokem vyvíjely. Když pominu, že jedním z nich bylo nasbírat co nejvíc propisek a propagačních předmětů, v posledních ročnících se do popředí dostávala potřeba zjistit, čemu bych se chtěl věnovat dál. Tehdy jsem měl jasno. Byla to automatizace. Všechny ty roboty, hejblata, senzory,... Prostě věci, které samy umí něco udělat jsou fascinující.

Sběrač v každém věku

Než ale budu pokračovat dál, chtěl bych se o jednu věc podělit. Zpětně si říkám, jak komická byla honba za propiskami, otvíráky, a všemi těmi zbytečnosti, které nás na střední škole vždycky tolik lákaly. O to komičtější je, když teď vidím, jak některé lidi toto hobby neopouští ani ve značně pokročilém věku... A bojím se, že se mi to také vrátí...

Něco stálejšího?

Většina mých dřívějších zkušeností byla taková, že "stánkaři" hledají primárně obchodní partnery. Od všech těch obchodníků se ale vždy bylo možné dozvědět spoustu informací o dané firmě, jejich produktech a třeba i chodu firmy samotné. Takoví lidé vám pak mohli předat kontakt na HR a stačilo už jen poslat životopis. Zdá se mi ale že poslední dobou, kdy je o techniky a techničky čím dál větší zájem (a kterých je nedostatek), můžete i přímo na veletrhu narazit za zástupce HR oddělení a jednoduše tak zjistit, zda máte budoucnost právě v jejich firmě.

Hledání inspirace a spolupráce

V další fázi může být vaším cílem hledání inspirace nebo spolupráce na diplomových pracích. Takový veletrh je dobrý nejen na čumendu, ale je dobré se nestydět a s lidmi i hovořit. A to ne jen ve stylu "Můžu si vzít tu propisku?", ale říci čím se zabýváte, co vás zajímá nebo s čím potřebujete pomoci.

Popravdě už nevím, jestli jsem na pana inženýra Luxe narazil právě na AMPERu, ale pamatuji si ho minimálně ze dvou ročníků. Ale to není důležité. Důležité je, že mi velice ochotně pomohl s materiální podporou pro praktickou část mé diplomové práce. A stačilo se jen nestydět  zeptat.

A když nevíte coby...

Pokud nehledáte obchodní partnery, inspiraci, spolupráci ani zaměstnání. Pokud už máte po škole a máte zaměstnání, které vás baví. Pak se můžete zajít jen podívat na novinky. Pozdravit staré známé, spolužáky, kamarády, podívat se na stánek své Alma mater a dát si to, co k veletrhům patří... Klobásu a pivo...

Co mě na AMPERu zaujalo?

Mezi stálice veletrhu patří UNIVERSUM, neboli pán s lepidly, některými nazýván také "takový ten Horst Fuchs". Rád vám předvede, že dokáže přilepit cokoliv k čemukoliv a že to bude opravdu držet!

"Klasiku" ve formě sexy hostesek netřeba představovat, protože na ně lze narazit u každého druhého stánku. Co ale podle mě stojí za zmínku je poněkud netradiční forma prezentace za pomoci starších paní, troufám si říci, že možná i seniorek či důchodkyň, které se na stánku zabývaly pletením, případně roznášely po pavilonu echt babičkovské buchty s ovocem a drobenkou. Je to podle mě super nápad, jak zaujmout a zároveň pomoci starším lidem přivýdělkem k důchodu nebo beztak špatně placené práci.

Zajímavostí, ale ne překvapením, byl také Indický pavilon. A když nad tím tak přemýšlím, buď jsem minul a nebo se zmenšil pavilon Čínský... Jak je vidět na fotce, tak většina stánků zeje prázdnotou. Snad proto, že jsem veletrh navštívil víceméně v době oběda...

Po výše uvedených zajímavostech jsem již začal pátrat po tom, co mě aktuálně nejvíce zajímá a to jsou 3D tiskárny. A to byl úkol vskutku nelehký. Na několik kousků jsem narazil hned na konci prvního pavilonu (od hlavního vstupu, tedy "V") a pak... Pak už nic moc. Tuším, že už jsem pak našel jen dvě tiskárny. Podíval jsem se, jak jim to pěkně jde, pobral pár letáčků a plný očekávání, jak to dopadne s tou mou novou, vlastní 3D tiskárnou, jsem se vydal zpět k domovu.

A na závěr ještě pár videí... Málo 3D tiskáren, zato hodně robotů...

SLA 3D tiskárna Formlabs Form 2.

Robot, který upraví polohu televize... I kdybyste se na hlavu stavěli.

A kontroloři nebudou mít co žr4t...

Zážeh

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Kostým bez nutnosti výroby by pro „zážehové techniky“, na jejichž kostýmu byl jediný prvek z naší produkce a to placka s logem NASA.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Kitty

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Jako v každém správném sci-fi, ani v Blasterovi II nesmí chybět android. Delší dobu jsme si pohrávali s myšlenkou vytvořit kostým, který by měl zakomponované flexibilní neony a postava androidky Kitty je pro to ideální. Původní představa byla, že by se jednalo o kompletní kostým šitý na míru herečky, ovšem při podrobnějším zvážení technických možností jsem přistoupil k univerzálnějšímu řešení. Namísto integrace neonů do kostýmu byla navrhnuta soustava návleků, které jsou navlečeny na černém přiléhavém oblečení. Byly použity obyčejné leginy a top, u kterého byl pouze zvětšen výstřih, aby lépe korespondoval s charakterem postavy.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Pro napájení a elektroniku bylo navrhnuto „jádro“, které obsahuje také baterie pro napájení. Stejně jako elektronická náhrada oka Elexie, i oblek androidky Kitty je možné kompletně ovládat dálkově pomocí Bluetooth. Obsahuje také modul pro nabíjení baterií, díky kterému je provoz velice pohodlný.

Jako materiál pro výrobu návleků byl zvolen neopren. Jedná se o materiál relativně pružný a přizpůsobivý, přesto pevný, držící tvar. Kostým byl navržen pro použití 3×5 m neonů. Jednotlivé 5m úseky byly rozděleny do návleků pro nohy, ruce a trup. Každá tato sekce se dá ovládat samostatně. Díky rozdělení je také snažší navlékání do kostýmu, protože je možné oblékat sekce postupně a nakonec jednoduše připojit pomocí konektorů do „jádra“, které je umístěno na zádech.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Díky použití neonů, které samy o sobě obsahují lem vhodný k zašití do švů látky, bylo šití kostýmu relativně snadné. V případě tohoto kostýmu ale došlo ke změně designu a následně i nutnosti přepisu scénáře, protože původní plán zašití dvou různých barev neonů (červená a modrá) se ukázal jako nevhodný. V původním scénáři mělo být možné přepnout barvu Kitty podle toho, v jakém módu se nachází, ovšem samotné zhasnuté neony mají značně výraznou barvu, takže nebylo možné svítit modrou tak, aby nebyla vidět červená a naopak.

Díky změně konceptu se zjednodušila i samotná realizace, kdy při šití jedné části kostýmu nebylo nutné manipulovat s 10 m neonů, ale pouze s polovičním množstvím. Také výsledek působí „čistším“ nepřeplácaným dojmem, perfektně korespondující s celým kostýmem.

Pro výrobu „jádra“ byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Stejně jako elektronická náhrada oka Elexie, byl i ze použit čirý PET-G pro tisk horního krytu barevných LED, které zde svým nastavením simulují jednotlivé módy andriodky.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Jak již bylo uvedeno, „jádro“ bylo vyrobeno pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé barvy. Upevnění na oblek bylo řešeno už při designu celého kostýmu a využívá plastový plát pod neoprenem uchycený skrz neopren pomocí šroubků.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Solaria

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Solaria patří k personálu vesmírné stanice Augusta Vernera. Na rozdíl od Elexie nebo Space soldier se ale jedná o vědkyni, tudíž je její kostým odlišný. Neobsahuje již zlaté hroty a stejně jako kostým Augusta Vernera má jinou barvu. Pro vědeckého pracovníka byla zvolena barva červená. Stejně jako všechny ženské postavy byl i zde dán požadavek na zvýraznění ženských předností, proto pod vědecký plášť byl vybrán latexový overal. Jako doplněk byl zvolen červený fonendoskop, aby ladil k plášti vědkyně.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Díky zvolenému stylu postavy nebylo třeba vyrábět mnoho kostýmů. Již hotový overal stačilo velikostně přizpůsobit herečce, která postavu ztvárnila. Plášť byl stejně jako uniformy ostatního personálu vesmírné stanice doplněn koženkovým lemem a zlatou broží.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Jako zbraň pro postavu Solarie byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech modré.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej, který překrývá i části zbraně s nežádoucí barvou. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech modré.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Seiline

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Postava Seiline je holka Johnnyho Blastera, kterou, jako vždy, unese jeho úhlavní nepřítel August Verner. Jako oblečení v pozemských scénách byly zvoleny jednoduché, ale stylové šaty, které jsou produktem třetí strany. Stejně tak po únosu je ve vesmíru donucena obléknout si kostým z oblíbeného filmu Augusta Vernera. Opět tedy nebylo nutné šaty vytvářet, ale byly pořízeny jako hotový produkt.

Po únosu, který má jasný cíl, je ale kostým doplněn zařízením umístěným na těle herečky, které je kompletně z dílny LUFREE.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Spodní část vesmírného kostýmu si vyžádal pouze menší úpravu velikosti tak, aby na herečce seděl, aniž by jí spadl. Naopak horní část kostýmu si vyžádala implementaci podpory… Tentokrát proto, aby „části herečky“ z kostýmu nevypadly. Stejně jako u ostatních ženských postav ve filmu byl kladen důraz na zvýraznění ženských předností.

Jak již bylo uvedeno, ve scénách v kosmické základně je kostým postavy doplněn o zařízení, které bylo interně pojmenováno jako „baby machine“. Rekvizita kombinuje plastové prvky vyrobené pomocí 3D tisku a kožený opasek s popruhy na ruce. V zařízení se také nachází několik prvků z čirého plastu, které jsou podsvícené pomocí LED.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

„Baby machine“ je kompletně produktem LUFREE. Jako technologie výroby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik žlutou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Od začátku jsem plánoval, že „baby machine“ bude připojena hadičkami a dráty „mimo záběr“, proto nebylo třeba implementovat elektroniku přímo do zařízení. Ovládání zajišťuje univerzální driver, který je použit také pro řízení kyslíkové masky. Jádrem je Arduino napájené přes mikro USB pomocí nabíječky nebo power banky. Na zařízení pulzuje střídavě bílý panel a červené šipky.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Space soldier

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Space soldiers tvoří armádu klonů, operujících pod velením Elexie na vesmírné základně Augusta Vernera. Oproti Elexii, ale měly být postavy spíše jednoduché, nevynikající žádnými extrémními prvky. Jediným význačným prvkem je přilba, která má zakrytím obličeje posílit odosobnění od řadových klonových vojáků.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Uniforma, stejně jako u Augusta Vernera a Elexie, vychází z klasického saka upraveného pro potřeby filmu. Límeček byl nahrazen černou koženkou a doplněn decentními brožemi. Ramena byla opatřena nárameníky se zlatými ostny, které vychází z kostýmu kapitánky Elexie. Nesmí chybět hodnost udávající nášivka na hrudi postavy (pochopitelně nejnižší hodnost, tedy se 2 řádky). Spodní část saka byla opatřena prošívaným koženkovým lemem.

Jak již bylo uvedeno, výraznějším prvkem postavy je přilba. Při designu přilby byl požadavek na neobvyklý vzhled a sci-fi prvky. Proto návrh vycházel z předpokladu, že bude kompletně vyrobena LUFREE pomocí 3D tisku. Díky vlastní výrobě bylo možné počítat i se světelnými prvky. Zároveň bylo nutné tyto prvky napájet přímo z přilby bez externí elektroniky. Veškerá elektronika včetně baterie je umístěna přímo v přilbě. Díky tomu je zajištěná maximální pohyblivost herce. Rekvizita také obsahuje modul pro nabíjení integrované baterie, není tedy nutná složitá výměna baterií.

Vzhledem k velikosti přilby bylo při návrhu nutné rozdělit ji na 3 díly, aby je bylo možné tisknout metodou FDM na tiskárně s omezenými tiskovými rozměry na 20x20x20 cm. Zadní část přilby bylo nutné vytisknout s podporami.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Zbraň

Jako zbraň pro postavy Space soldiers byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech červené.

Přilba

Pro výrobu přilby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu a rychlosti tisku byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Přilba je také vybavena štítem z plexiskla.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech červené. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny.

Kompletace přilby

Jak již bylo uvedeno, přilba byla z technických důvodu vytištěna ve 3 dílech, bylo nutné ji slepit pomocí dvousložkového lepidla a lepidlo následně zabroušeno. Následovala povrchová úprava pomocí tmelu a černé bary. Pro maximální komfort nositele byla vybavena molitanovým polstrováním. Plexisklo bylo po nahřátí vytvarováno do požadovaného tvaru a opatřeno červenou průhlednou folií pro ještě větší odosobnění od postavy a korespondenci s celkovým stylem vybavení vesmírné stanice.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Elexia

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Záporáků bývá vždycky více (aby to měl kdo schytat) a každá taková armáda potřebuje svého velitele. Elexia je velitelka armády Space soldiers operující na vesmírné základně Augusta Vernera. Při návrhu kostýmu byl kladen důraz na kontrast mezi ženskostí a drsným „vojenským“ prostředím. Bylo tedy nutné zvýraznění ženských předností, ale zároveň doplnění o drsňácké prvky. Přesně tyto požadavky splňuje zvolená podprsenka, která se tak díky tomu stala motivací pro prakticky všechny kostýmy vojenského personálu vesmírné základny.

Dalším prvkem zvýrazňující charakter postavy je elektronická náhrada oka.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Uniforma, stejně jako u Augusta Vernera a Space soldiers, vychází z klasického saka upraveného pro potřeby filmu. Límeček byl nahrazen hlubokým výstřihem olemovaným černou koženkou. Ramena byla opatřena nárameníky se zlatými ostny, které korespondují s podprsenkou. Nesmí chybět hodnost udávající nášivka na hrudi postavy (o řád nižší hodnost než má August Verner, tedy se 3 řádky). Spodní část saka byla opatřena prošívaným koženkovým lemem.

Jak již bylo uvedeno, postavu zvýrazňuje také elektronická náhrada oka. Při designu náhrady bylo třeba brát v potaz dvou aspektů – náhrada musí být nositelná i při akčních scénách, náhrada musí být funkční, tedy svítit. Z těchto dvou podmínek vznikl návrh, kdy je elektronika oka napájena bateriově a ovládána dálkově pomocí Bluetooth. Veškerá elektronika včetně baterie je umístěna přímo v těle náhrady, nejsou tedy nutné žádné další kabely například do kapsy, kde by se elektronika nacházela. Díky tomu je zajištěná maximální pohyblivost herečky. Rekvizita také obsahuje modul pro nabíjení integrované baterie, není tedy nutná složitá výměna baterií.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Zbraň

Jako zbraň pro postavu Elexie byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech červené.

Elektronická náhrada oka

Pro výrobu náhrady oka byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm. Stejně jako „jádro“ androidky Kitty, byl i ze použit čirý PET-G pro tisk horního krytu barevných LED, které v tomto případě pouze svítí červenou barvou.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech červené. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny.

Finální sestava náhrady oka

Jak již bylo uvedeno, náhrada oka byla vyrobena pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé bary. Pro maximální komfort nositele bylo nutné jednak už při návrhu zaoblit všechny hrany, které se dotýkají obličeje, po vytištění bylo nutné také odstranit případné otřepy nebo ostré hrany. Umístění na hlavu zajišťují popruhy z textilní gumy.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

August Verner

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Záporné postavy musí být výrazné, často výraznější, než ty hlavní. August Verner je záporák toužící po pomstě. Tentokrát si vybral jako prostředí pro „souboj“ vesmírnou stanici. Je tedy jisté, že vše kolem něj musí být „sci-fi“.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

Ve vesmírné stanici jsou všechny postavy sladěny do stejného stylu. August Verner, jako velitel celého projektu má sice uniformu, jako všichni ostatní, ale v odlišné barvě. Prvky na uniformě jsou pro něj společné s kapitánkou Elexií a vojáky Space soldiers, kterým velí. Kostým kapitánky Elexie byl navrhován jako první, a proto se stal výchozím bodem pro návrh všech ostatních uniforem.

Vzhledem k osudu, který Vernera stihl v prvním filmu, je jeho kostým doplněn o masku, která ho drží při životě. Tuto masku kompletně navrhl a vytvořil sám režisér filmu Robert Vrba. V režii LUFREE byla pouze jeho uniforma a ovladač na zápěstí, kterým může ovládat veškeré vybavení lodi včetně androidky Kitty.

Pro finální natáčení byla maska i kostým upraveny. Podrobnosti kostýmu budou zveřejněny po uvedení filmu.

Uniforma, stejně jako u Elexie a Space soldiers, vychází z klasického saka upraveného pro potřeby filmu. Límeček byl nahrazen koženkou v odpovídající barvě a doplněn zlatými brožemi. Ramena byla opatřena nárameníky se zlatými ostny, které vychází z kostýmu kapitánky Elexie. Nesmí chybět hodnost udávající nášivka na hrudi postavy (pochopitelně nejvyšší hodnost, tedy se 4 řádky).

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Pro výrobu ovladače na ruku byla zvolena výroba pomocí 3D tisk čirého PET-G bez povrchové úpravy. Uchycení na ruku zajišťují popruhy se suchým zipem.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Čirý PET-G nebyl žádným způsobem povrchově upravován – prosvítání elektroniky skrz pouzdro bylo plánováno záměrně při designu ovladače s uniformou. Ovladač obsahuje inteligentní displej, který lze lehce naprogramovat na téměř libovolnou grafiku a funkci. Je napájen bateriově a obsahuje také modul pro nabíjení interní Li-ion baterie přes mikro USB, není tedy nutná výměna baterií. Elektronika je připravena na upgrade o radiový modul, takže v případě potřeby je možné v budoucnu ovladač použít i pro přímé ovládání dalších zařízení s radiovými moduly.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II

Ralph

Každý nový projekt začíná nápadem, který se dál rozvíjí.

Hlavní hrdina je na všechno buď sám a nebo má pár dobrých přátel, kteří mu pomáhají. Johnny Blaster je tím druhým případem. V dnešní době bychom řekli, že jeho přítel Ralph je nerd, který si ví rady s jakoukoliv technikou – i faxem. V pokračování filmu se ale Ralph dostává do popředí a proto má výraznější kostým a dostane také svou zbraň. Ta musí být pochopitelně trochu menší, než jakou má Johnny Blaster, ale i tak je ve filmu unikátní. Zachovány byly z původního filmu také pro Ralpha typické dioptrické brýle.

Před realizací nápadu je nezbytný design výsledného produktu.

K charakteru postavy byly zvoleny extrémně krátké jeansové kraťasy, nátělník a šusťáková bunda doplněná nášivkou s logem NASA.

Pro scény v kosmické lodi byla přidána kyslíková maska, která byla kompletně vyrobena LUFREE.

Pro realizaci projektu je třeba naplánovat technologie výroby nového produktu.

Nášivka

Již hotová bunda byla doplněna pouze nášivkou NASA. Původně byla v plánu výroba nášivky vyšívané, nakonec vzhledem k jednoduchosti a vizuální jednotě byla zvolena technologie vypálení laserem do kůže. Nášivka je připevněna pomocí suchého zipu, takže v případě potřeby je velice snadné nahradit ji jiným motivem.

Zbraň

Jako zbraň pro postavu Ralpha byl pro jednoduchost zvolen produkt třetí strany. Jedná se o dětskou „špuntovku“ s vhodným designem pro danou postavu a téma filmu. Pochopitelně bylo nutné naplánovat povrchovou úpravu tak, aby zbraň nepůsobila levným „plastovým“ dojmem. Pro povrchovou úpravu byl zvolen černý akrylový nástřik pro matnější vzhled a na detaily malířské akrylové barvy v několika odstínech.

Kyslíková maska

Jak již bylo uvedeno, kyslíková maska je kompletně produktem LUFREE. Jako technologie výroby byl zvolen 3D tisk černého PET-G, povrchová úprava potom nástřik několika vrstev karosářského tmelu ve spreji a finální nástřik černou akrylovou barvou. Vhledem k plánovanému použití tmelu byla zvolena výška vrstvy tisku nastavena na 0,3 mm při průměru trysky 0,4 mm.

Finální fází projektu je jeho fyzická realizace.

Povrchová úprava zbraně

Pro dosažení matného vzhledu byl použit černý akrylový sprej. Nástřik byl realizován ve třech vrstvách. Pro finální „patinu“ byly použity malířské akrylové barvy v několika odstínech. Některé prvky zbraně byly také kompletně přebarveny (původní fosforově oranžová nahrazena hnědou).

Finální sestava kyslíkové masky

Jak již bylo uvedeno, kyslíkové masky byly vyrobeny pomocí 3D tisku s povrchovou úpravou pomocí tmelu a černé bary. Pro větší komfort nositele byla hrana masky opatřena gumovou hranou. Umístění na hlavu zajišťují popruhy z textilní gumy. Pochopitelně pro kyslíkové masky je nutný přívod kyslíku, který byl realizován pomocí třech hadiček. Další detail na kyslíkové masce tvoří dvoubarevná LED, která náhodně bliká.

Elektronika kyslíkové masky

Dvoubarevná LED umístěná na kyslíkových maskách je řízena univerzálním driverem, který je použit také pro řízení „baby machine“. Jádrem je Arduino napájené přes mikro USB pomocí nabíječky nebo power banky. Blikání je náhodné.

Kostým je součástí produkce filmu The Blaster II.

The Blaster II